Falešná? Ne, děkuji -_-

21. března 2015 v 15:27 | Zorka
Falešná? Ne, děkuji -_-

Nebudu falešná. Nejsem falešná. Ne -_- Nebudu se falešně usmívat, když jsem smutná. Nechápu to -_-
Proč se všichni stydí za to, jak se cítí?! :D Já ne :)

Jsem smutná. Jsem zklamaná. Jsem zoufalá. Je mi jedno, co si o tom myslíte -_- Mám svoji hlavu, svoje myšlenky, svoje city a emoce. :)
Uvědomila jsem si, že se nemusím stydět za to, co jsem napsala kamarádovi. Ne -_-

To stěhování -_- Proč na něj musím furt myslet?! Ano, ohromně se těším na svůj pokoj :3 ^^ Nemám ráda Prahu. Je špinavá. Je tam moc lidí. Je tam...spousta dalších věcí, co mi vadí. Mě vadí dost věcí a to mě štve -_- Hodně lidí tam kouří, fetují a pijí -_- Tomu peklu nechci propadnout :( A všichni tam čuměli do mobilů!!! Ok, jsem mimo -_- Tohle je samozřejmě všude.

Untitled


So fake!

Myself


Všechno je mi teď nepříjemné. Chci jen jednu věc - kluka, který by mě podržel v každé situaci. Chci moc? :D :/ Jinak nechci nic. Sedím furt doma, zabořená do mobilu a čekám, kdy napíše. Měla bych se toho vzdát! :D Měla bych se na kluky a lásku vyprdnout, ona přijde sama a opravdu nečekaně :) Stejně kluci v mém věku nemají rozum a chovají se jako ve školce a ti starší - to jsou namyšlení týpci, kteří chtějí jen jedno. Ne, nemá to cenu :( Třeba později, v Praze :D :)
 

Cíle :)

1. března 2015 v 18:28 | Zorka
Rozhodla jsem si ustanovit cíle :) Inspiroval mě článek od Katy, díky :)

1) Rozhodla jsem se cvičit. Když nemůžu plavat (důvod: zlomená ruka), tak místo koukání se na telku a válení se na gauči, využiju ten čas rozumněji :) Nechci zhubnout (ok, možná jo. ale jen trošku :D), jen získat kondičku a nějaký ty svaly (samozřejmě :D). Dnes jsem udělala 100 jumping na každou nohu, 5 min běhu na místě a 50 lehů sedů :) Sice mě všechno bolí, ale teď nesmím přestat :)

2) Míň koukat na mobil, notebook nebo tablet :) Moc koukám na displeye a to není zdravý. To ale neznamená, že nebudu psát na blog :) Takže takhle :)

3) Více se učit :D Už teď mi kámoš říká, že jsem šprt, ale podle mě se musím učit ještě víc :D Chci udělat příští rok příjimačky na gympl a když to nevyjde, tak na nějakou střední :) A potom, musím dostat hezké vysvědčení a dělám to taky pro sebe, protože se cítím líp když mám dobré známky :)

4) Až doteď jsem neměla moc kámoše. Teď je mám a za to vám děkuji :* Chtěla bych s nimi trávit více času :) Protože mě dokážou vždy rozesmát a odreagovat od problémů, co jsou doma :D

Live in the Moment | via Tumblr
<333
Couple
best Friends | via Tumblr

Děkuju vám :3 :* <3

Zkrášlení blogu, aneb reklama :D

27. února 2015 v 19:36 | Zorka
Musím udělat reklamu na blog, jehož blogerka mi zajistila úžasnýn desing :) Děkuji ti, MarkyKovr :) Jsem moc vděčná <3

A taky vám řeknu - všude reklamy -_- Už mě to unavuje.

Hele já jsem tady, šlapu ti na paty. Musíš si mě všimnout!
S otravností Reklama

A mimochodem, táta si koupil veterinu (už je jeho :D) a na všech předmětech, jak jinak - reklamy. Táta si to tam chce ale zdomáctnit - originál. Tak mu pomáhám se sestrou a všude malujeme obrázky, vlastní <3 A táta to oceňuje :3
Už jsem mu udělala diplom - sranda :D NEJLEPŠÍ KRÁLOVÉHRADECKÝ VETERINÁŘ <3 Prostě sranda :D

A kdyby měl někdo zájem o tak skvělého veterináře, tak se přihlašte v komentářích. A jestli by fakt měl někdo zájem, tak určitě ještě napíšu článek :3


Tel. číslo stále platí :)


A jeden obrázek, co tam visí na stěně :D

 


Život je jedna velká cesta a nemůžeš jen tak se otočit

21. února 2015 v 21:19 | Zorka
,,Život je jedna velká cesta a nemůžeš jen tak se otočit."

/A když zakopneš, tak se zvedni/

Je to velká cesta. Ty ji ujdeš, i já ji ujdu.

,,Lidé s tebou rádi půjdou na Tvé cestě životem, ale neodchodí ji za tebe.

Tvůj pokoj nebude růžový a plný, do té doby, než si ho takovým uděláš.

Let's go away...
Long way.

Nemůžeš zmáčknou zpět nebo restart. Je lepší
se otočit, poučit se a jít zase dál. :)

Untitled

Vždy je tu naděje :)

16. února 2015 v 12:29 | Zorka
,,Naděje je poslední útěchou v neštěstí."

Chtěla bych se s vámi podělit o nějaké citáty na téma Naděje. Některé možná budete znát :)

,,Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu."

,,Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci - naději, spánek a smích."

,,Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství."

Je jich málo - já vím :) Ale nemám moc dnes náladu :/ Tak pa :)



Jedna vteřina ti může změnit život

15. února 2015 v 11:12 | Zorka
Jedna vteřina ti může změnit život...

A mě změnila...změnila mi celý život.
Už v minulém článku jsem se zmínila o mé zlomené ruce. A je mi líto, že jsem spadla. Ale teď s tím už nemůžu nic dělat.

Vždy jsem na sebe byla pyšná, že jsem si dokázala nic nezlomit, ale teď je to jiné.

Se sádrou na ruce nic nedokážu, nedokážu si namazat máslo na chleba, zavázat si tkaničky. Jsem jako invalida, nic nedokážu udělat sama. Chtěla bych zase dělat všechno sama :)

Ale přemluvila jsem tátu, aby mě vzal s sebou na hory. Vzal :) Tak jsem teď na pokoji, učím se a ostatní lyžují. Taky bych ráda, ale nemůžu. A pak když se vrátí, tak dospělí nám udělají ,,stopku s úkoly" - na to se těším


Mám vás ráda <3

Pátek 13.

13. února 2015 v 20:13 | Zorka
/Pátek třináctého/podle někoho normální den/podle mě den divnej/

Dnešek po ránu celkem normální den. Moc jsem se těšila na hory, na které jsme měli jet zítra.
Ale! Něco se při tělocviku stalo. Měli jsme jako supl pana ředitele. Hráli jsme vybíjenou, to bylo fajn. Pak ale tam postavil kozu, ale ne na šířku, ale na délku. Samozřejmě všechny holky normálně skočily, jen já musela spadnout. Jenže jak jsem skákala, tak mi uklouzla levá ruka a já na ní spadla. Abych nebyla za blbku, tak jsem se rychle zvedla a vše bylo dobrý. Ale po 2 minutách mě ruka začala strašně bolet. Protože ředitel byl už někde jinde, tak jsem to řekla paní učitelce na Aj, kterou jsme měli další (a poslední) hodinu mít. No, jakmile jsem domů přijela, tak ta ruka bolela víc a víc.
Když konečně přijel táta, tak jsme jeli rovnou do nemocnice. Tam mi udělali rentgen, a bylo to na světě! Mám zlomenou ruku! A ano, zadlahovali ji mi! Už se nebudu chlubit: ,,Ještě jsem zlomenou ruku neměla!"

Ale co se stalo, to se stalo. No a co? Tak mám zlomenou ruku - prý nějakou kostičku v loktu, nevím přesně kde. A ve škole se to zapíše jako úraz ve škole a ještě z toho získám nějaký peníze. Ale já si je nenechám a neutratím, ne - dám je rodičům, ti je teď potřebují víc :) Ano až takhle jsem hodná :)

Tři dny mám ležet v posteli a odpočívat. V úterý jdu do školy a využiju toho. Konečně budu středem pozornosti a budu si užívat. Kámošky mi budou nosit obědy, zavazovat tkaničky, že? Až podle toho se pozná pravý kamarád :) Jestli ti pomůže, je to opravdový kámoš. Když tě ale nechá ve štychu, tak to kamarád není, že?


A mimochodem, neberu to nějak tragicky. Nebudu sportovat, hrát na kytaru a plavat. Rozmazlování, více pozornosti a tak! :)

A to jsem měla odjet na hory s taťkou a sestrou (tolik jsem se těšila :( ), takže to odpadlo :(

Přeji ničím a nikým nerušený večer a víkend :)

Trošku se rozepíšu...

8. února 2015 v 20:29 | Zorka
Takže jsem se rozhodla, že se na přání jednoho komentátora trošku rozepíšu :)


Takže - pro ujasnění. Já duchy nevidím, cítím je. To, že na mě někdo kouká, snad pozná každý, ale když poznáte na vás oči, keré nevidíte - tak to je trošku strašidelné, že?


Určitě nechceš, aby na tebe někdo koukal nebo tě strašil, že? Jak tomu duchovi ale vysvětlit, že se ho bojíte a nechcete ho tam?

Zavři pevně oči, (víš jak si čteš v duši knihu - tak takhle mu jasně a zřetelně řekni, že ho tu nechceš - ať odejde :)
Je to celkem lehké, jen se nesmíš bát. Strach je největší nepřítel člověka :(

A jestli chceš, aby ten duch odešel, musíš nejprve překonat strach.

Kdyby měl kdokoli z vás jakoukoli otázku na mě ohledně blogu, duchů a atd., tak se na mě můžete obrátit :)

Okay?okay ❤️
واسيني الأعرج

Takže, jak říkám, kdyby si měla/a jakýkoli problém, tak se na mě kdykoliv obrať :)

Tajemné postavy

7. února 2015 v 21:57 | Zorka
Rozhodla jsem se už na začátku každého článku nepsat Ahoj :) Rozhodla jsem se, protože je to už trapné! Teda, je to takový divný :/

A co jsem chtěla vyjádřit tím nadpisem? No...někteří mne pochopí...jiní zase řeknou, že to je totální nesmysl. Je to jen na tobě, jak článek přijmeš.

Chci vám napsat o duších. Ano, tajemná postava - postava mrtvého, který na světě mezi lidmi něco zapomněl či si něco hlídá, co si nechal - třeba peníze. Nebo se nemůže smířit se svou smrtí. A hledá někoho, kdo mu porozumí a pomůže.

Možná se ti to bude zdát divný, ale já jsem ta jedna z nich. Z těch, co cítí duchy, co s nimi dokáží promluvit. A ano, je pravda, že děti jsou citlivější a více cítíi zvířata. Ale jsou pro to určeny i zvláštní lidé. Klidně i dospělí.

A je dost možné, že i za tebou třeba přijde ,,tajemná postava" - tedy duch a bude o tebe něco chtít. Já jsem se už s dvěma potkala. A nějak jsem jim vysvětlila, že musí odejít. Pryč...z zohohle světa :)

Doufám, že mě aspoň někdo chápe. Aspoň někdo...:)

Neznám tu větu, kterou jsem často používala

3. února 2015 v 20:22 | Zorka
Jsem tu zas :) A ráda bych vám něco ještě řekla :)

Neznám tu větu, kerou jsem často používala. Ta věta zní: ,,Já nemůžu. Já to nezvládnu."

A ano - já tu větu používala a to dost často. Teď toho ale lituji :(
Ale moje trenérka z plavání mě hrozně moc podpořila a já jsem jí za to teď moc vděčná. Dřív jsem, když toho na mě bylo moc, tak jsem jen odvětila: ,,Už nemůžu.", ale teď - teď je to dočista jiné - teď řeknu: ,,To zvládnu. Budou horší časy, je to jen drobnost."

A to překoná všechno. Jak vy si řeknete, že chcete jít dál? Říkáte si to vůbec?

A když to zvládnu, tak se musím pochválit. Spousta lidí by mi na to řekla: ,,Proč se chválíš?" a já jim řeknu: ,,Protože když mě nikdo nepochválí, tak se musím přece pochválit, ne? Navíc to zvyšuje sebevědomí :)."

Takže věta: ,,Já jsem ale dobrá! A dokážu i víc!" usměj se - je důvod k radosti! :) Něco jsi zase dokázal/a, i kdyby to byla jen 1 z testu ve škole :)

A abych tu nebyla do 22:00, tak to ukončím :) Snad jsis něco z tohohle článku vzal/a :)





Kam dál